Opět zdravím. Dnes si tu musím napsat názor na nemocnici se spádovostí přes 350 000 obyvatel.

Jelikož mi už asi měsíc piští v uchu a měl jsem už asi dvoje kapky a šel jsem na kontrolu do nemocnice na Bulovce. Ano, do nemocnice, která vypadá, jako za války. Do nemocnice, ve které jsou úzké uličky a jsou v ní nepropojené budovy a je problém bezpečně projít.

No šel jsem asi na třetí kontrolu na ORL se svým uchem a tentokrát tam díky bohu byla doktorka v lépe vybavené místnosti a jelikož mezi mé zdravotní neduhy patří už i mé problémy s uchem, takže mi ho museli proplachovat a odsávat a dali mi třetí kapky. Ale o to nejde. A dnes tam byla mnohem příjemnější doktorky a sestry, kterým na pacientech záleží a to narozdíl od doktorky, která se zřejmě stará jen o to, aby měla co nejvíce peněz.

Jde o to, že čekárna vypadá dosti nevkusně, je v ní jen pár postarších laviček, budova, ve které se ambulance ORL nachází má čerstvou fasádu, která taky nevypadá úplně pěkně. Výtah občas nejde otevřít a pavilony zprava od brány vypadají na zřícení. Takže radím městu to buď pořádně přestavět nebo při představě, že její spádovost je celá severovýchodní část Prahy, tak by bylo lepší postavit nemocnici např. v Čimicích nebo ve Střížkově, kde by byla na lepším místě. Tady se aspoň ukazuje, že nebýt pražské záchranky, tak by to s pacienty v severovýchodní Praze bylo špatně, protože Bulovka je už spíš v centru města. 

Takže nakonec dnešního zápisu do deníku dám doporučení: Na Bulovku radši nejezděte!!!! Pěkné dny a pevné zdraví přeje Mikuláš Kopas.

Říkáte si, proč jsem založil a proč tolik dělám na think-thanku Dálničáři, na kterém dělám s Mikulášem Vochozkou. Vedly mne k tomu tři zásadní důvody.

1): Chci rozvířit debatu o dopravě, jejím smysl, efektivitě, ekonomičnosti a dalších aspektech dopravy.
2): Pokusit se prosadit vlastní návrhy a nápady, jak pomoci dopravě.
3): Snažit se o to, aby lidé byli spokojení s dopravou v naši zemi.

Budeme se o to snažit tak, že budeme diskutovat na diskusních webech o dopravě, pořádat přednášky a debaty na různá témata, zpracovávat odborné materiály, oponovat návrhům vlády nebo obcí, jednat s např. Ministerstvem dopravy.

I z těchto důvodů jsem založil Dálničáře a přivedl do něj schopné lidi, jako je Mikuláš Vochozka. Přeji pěkné dny.

Zdravím vás přátelé u četby mého nového deníku, kde budu psát jisté zážitky ze svého života. Takže deníku: Datum 1. 1. 2014.

Dnes jsem jel na novoroční ohňostroj přes celou zaplněnou Prahu k sídlu Ministerstva dopravy. Jelikož v noci špatně vidím, tak jsem pořádně a důrazně ťukal holí a doplazil se k zábradlí nad západním portálem Těšnovského tunelu, kde byla doprava na stupni číslo 4. Ohňostroj s názvem Zlatá Praha začal. Natáhl jsem svůj dotykáč Aligátor 54000 Duo, který jsem dostal k Vánocům.
   
Tak jsem ho vytáhl a zapnul fotoaparát v mobilu a nastavil ho. Jelikož mi hůl při amatérském focení trochu překáží, tak jsem si jí opřel o levou nohu a zábradlí. No tak jsem si úkazy na obloze zaměřil a fotil a fotil a těšil se z toho. No ohňostroj skončil a já si fotil přeplněné západní portálí "Husákova ticha", jak se Těšnovskému tunelu přezdívá. A poté jsem se šel vyfotit k vstupu do budovy Ministerstva dopravy.

Když jsem přijel domů, zapnul počítač a přehrál si fotky do počítače a chtěl je v programu Picasa upravit, tak jsem si je chtěl upravit a upravoval, až jsem zjistil, že i po úpravě fotky vypadají dosti nepěkně a že aparát v Aligátorovi, je dosti špatný. 

Aspoň vím, proč chci jednou fotoaparát. A to je konec dnešního zápisu do mého deníku. Hezký večer přeje MK.
 

David Walczysko:

Přejeme vám  všem Veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2014.

Občas si říkám, že by bylo dobré o tomto napsat pár řádků. Když jsem byl menší, tak jsem obdivoval lidi, kteří s tím uměli žít. Když jsem si uvědomoval, že sám mám vadu, která se jmenuje degenrativní umírání buněk na sítnici, tak to bylo v době, kdy jsem chodil v Praze na základní školu a to těsně po zprovoznění metra C na Letňany. Jak jsem si uvědomil, že s mým zrakem není něco v pohodě?
    Je to velmi jednoduché. Jednou jsem šel na metro na Prosek a kdo ví, jak se vystupuje z autobusu 195, tak ví, že jak se jde do metra tak jsou schody a pod nimi jsou čtyři zrádné schůdky. A ty jsem díky své šerosleposti neviděl, spadl a skoro si zlomil nohu. To byl okamžik, kdy jsem si uvědomil, že není něco v pořádku. A to jsem do té doby měl jen brýle na dálku, i když dioptrie jsem už tenkrát měl vysoké.
Pro vysvětlenou degenrativní umírání buněk na sítnici se dá vysvětlit tak, že máte na sítnici otesánka, který jí vše, co najde a nemůžete s ním nic dělat.      

No a pak to letělo až do dnešních dnů a mezitím jsem se třikrát přestěhoval a můj zrak se mnohonásobně zhoršil. Asi si říkáte, jak žiji s 10% zraku na levém oku a s takřka ničím na pravém oku? 
 
Jsou asi čtyři velké problémy, které mi zrak dělá, ale snažím se je zvládat. Dřív jsem je zvládal, ale dnes se neobejdu bez speciálních kompenzačních pomůcek, o kterých se zmíním níže.
1): Má vada mi způsobuje tzv. trubicovité nebo tunelové vidění, tzn., že vidím jen před sebe a vidím tzv. přes rouru a tím pádem si nemohu všimnout všeho. Praktický příklad je to, že např. nemohu zároveň koukat na cestu a zároveň pod nohy. 
2): Mám jisté podvady a jednou z nich je šeroslepost, tj. např. v zimě se po setmění bojím se svým kamarádem Zdeňkem Prieselem (sám má tu stejnou vadu a má 2-3% zraku a sám má i vodícího psa) jít venčit jeho Ignes. Není to tím, že bych byl zbabělec, ale tím, že ve tmě nic nevidím prostě nemám jistotu v tom, kde je třeba např. stupínek apod.
3): Další podvada je zhoršený barvocit. Takže např. mám problém rozeznat odstíny barev nebo např. když se splývají barvy, tak je prostě nepoznám.
4): A další velký problém je to, že nepřečtu miniaturní písmo v počítači nebo papíru a díky mému škrabopisu nepřečtu nic po sobě ručně napsané. 

A asi si říkáte, jestli se dá pomoct nebo zda nejsou nějaké kompenzační pomůcky, které by pomohly.
V případě toho degenrativního umírání buněk na sítnici se nedá nic dělat. Ani operativně bohužel. Proto jsem na "zrakáčském gymplu" a chodím na kurzy. V případě jak mého tunelového vidění, tak šerosleposti mi pomáhá bílá orientační hůl, která je velkým pomocníkem.
S těmi barvami je to horší, takže buď nemaluji anebo se někoho zeptám. Co se týče toho písma, tak ručně už ani ránu. Noviny už bohužel nečtu a čtu jen materiály a některé časopisy a učebnice s pomocí lupy, která přibližuje písmo. A psát a být na počítači bych nemohl bez speciálních programů.

Takže jak vidíte, dá se i s zrakem žít a proto chci moc poděkovat Zdeňku Prieselovi a Martinovi Kramerovi za to, že mi ukázali, jak se s vadou nebo vadami zraku dá žít a že mne dokopali k tomu, že dnes se učím, jak s pomůckami a zacházet a konkrétně např. k tomu, že dnes používám bílou hůl. Pěkný večer přeje Mikuláš Kopas.

Mikuláš Kopas:

Zdravím všechny návštěvníky svého webu.  Provedl jsem menší aktualizaci a ta spočívá v tom, že jsem přidal rubriku Pražský deníček, kde se budu snažit psát svůj osobní deníček se svými postřehy. Snad se vám bude dobře číst. Hezké dny přeje Mikuláš Kopas.

Můj názor na vládu Rusnokovk je jasný: Není to vláda odborníkú, ale kamarádů a přátel Miloše napojených na SPOZ a sestavuje se proti všem ústavním zvyklostem a proti základům a principům naší Ústavy. Pro mne je to VLÁDA POLITICKÉ KORUPCE.

David Walczysko:

Bylo nahráno další video, můžete jej najít v rubrice: Videa z Mikim Kopasem. Děkujeme za pochopení.

Jsem rád, že pan premiér Petr Nečas dostal rozum a rozhodl se dnes v 18:00 podat demisi na pozici premiéra.

Mikuláš Kopas:

Nový článek jsem tu dneska přidal. A musím se omluvit za to, že na webu Dálničářů nic nového není. Nemohu se na něj ani já, ani David dostat. Díky za pochopení.